Islandská krize a následná revoluce díl III. - Island mění ústavu

Na úvod úsměvné srovnání. Úsměvné pro nás, občany České republiky, kteří jsme již většinou pochopili svůj omyl a naivitu, která nás provázela v listopadových dnech roku 1989. S odvoláním na tuto naši "sametovou revoluci" totiž hnutí na Islandu označuje dění na svém ostrově za "hebkou revoluci". Popřejme jim lepší vývoj, než jsme zažili i svým přispěním my a podívejme se, co se u těchto drsných Vikingů děje v posledních měsících okolo nové ústavy.

Kdo si přečetl v dubnu 2009 výroky samotných Islanďanů na adresu probíhající krize mohl nabýt dojmu, že se na Islandu vlastně nic neděje a lidé se příliš o politiku nezajímají. Možná je to i tím, že odpovídali hlavně lidé, žijící na venkově. Zkuste se dnes zeptat v jakémkoliv menším městě obyvatel, jestli ví něco o hnutí neo2011 či o české odnoži španělského hnutí M15, které zatím nesměle prosazuje změny i v české společnosti. Odpovědí vám bude nejspíš nechápavý výraz. Videa, uveřejněná v I.díle tohoto pojednání o Islandu ale budu svědčit o tom, že minimálně ve větších městech lidé nespokojení byli a to již od podzimu 2008, čehož si všimnula i REUTERS zde nebo zde.

Islandská krize a následná revoluce díl II. - co se vlastně stalo?

Po prvním dílu, jehož příprava a tvorba trvala více než týden, jsem dlouho studoval různé materiály a zvažoval, jak pokračovat. Dostal jsem i lákavou nabídku spolupracovat na tomto dílu s renomovanými ekonomy, kteří by zajisté dodali druhému dílu, kde jsem chtěl lépe vysvětlit co islandské krizi předcházelo a proč vznikla, odborný nadhled.

Nakonec jsem se ale rozhodnul tuto nabídku nevyužít. Nejsem ekonom, ale co se týká zdravého selského rozumu, snad na tom nejsem zase tak špatně. Každý ekonom by do textu vnesl svůj osobní pohled, jak by se mu podařilo napasovat svoje znalosti z ekonomické školy na islandský problém. Trochu drze si dovolím tedy prohlásit, že tyto pohledy ekonomů patří do odborných periodik případně na ekonomické webové stránky a ne pro nás neekonomy. Navíc se přiznám - snad to nebude znít příliš domýšlivě - ke své naprosté neúctě k současným ekonomům. Vysvětlím krátce proč si jich nemohu vážit, sami rozhodněte, zda to má hlavu a patu.

Dlouhou dobu jsem ekonomiku považoval za exaktní vědu, které nemohu rozumět, protože jsem ji nikdy nestudoval. Když se někde v tisku/na internetu/v televizi objevil názor na nějaký ekonomický problém některého z odborníků na ekonomii, víceméně jsem to bral jako fakt, se kterým nemohu polemizovat, protože nemám argumenty. Samozřejmě mi bylo podezřelé, že se různí ekonomové tolik liší v názorech na stejnou věc. Pak jsem zjistil, že jsou různé "ekonomické školy" a každá z nich má na řešení např.státního dluhu jiný názor. Částečně jsem podezříval ekonomy, že "ohýbají" své vyslovované názory podle toho, jestli bojují za levici či za pravici. Státní dluh, o kterém se hovoří asi ve sdělovacích prostředcích nejvíce, ale utěšeně narůstal, ať byli u moci občanští nebo sociální demokraté. Něco tu smrdělo a po hypoteční krizi jsem se o ekonomické témata začal zajímat více. Shlédl jsem dvě ukázková videa anglických komiků Johna Birda a Johna Fortune

Ekonomická krize