Jak nám chutná jídlo připravené s láskou

Nedávno jsme s manželkou experimentovali s jídlem. Zkoušeli jsme, jaký rozdíl bude v chuti jídla, když jej budeme připravovat narychlo a pak pěkně pomalu, s láskou, pečlivostí a něhou.

Rozdíl byl šokující, stejné jídlo chutnalo úplně jinak. To samé si lze vyzkoušet i s vodou. Jednu sklenici napusťte vodou a nechte ji ležet. Druhou sklenici jsme vzali do rukou a chvíli jsme si představovali rozkvetlou zahradu, slunce, radost a štestí. Ejhle, tato voda chutnala úplně jinak, než ve sklenici, která jen stála.



Toto lze velice dobře poznat i na mase a zelenině. Velký rozdíl je v tom, jestli máte potraviny domácí, a nebo průmyslové.

Na rajčatech je tento efekt nejmarkantnější. Domácí rajčata ze skleníku jsou do sladka a máte i pocit uspokojení hladu. Bohužel, u těch kupovaných v supermarketu, máte spíše pocit bezchuti a hlad trvá.
To stejné lze rozpoznat u všeho. Pečivo, buchty(koláče), klobásky, slivovice, maso, ovoce, no všude.
Nedávno jsem ochutnal klobásky z jehněčího masa. Jehňata se promenádovala na louce, v klídku s ostatními ovcemi a nikdo je nestresoval. Klobásky byly úžasné a na jazyku se rozplývaly. Jak je možné, že ty kupované nikdy nechutnají tak dobře?

Díky tomuto videu je mi úplně jasné,kde je problém. V přístupu k chovu. Už jako malý kluk jsem na zabíjačce nechápal, proč tak opatrně přistupují k praseti, než jej zabijí. Řezník mi vysvětloval: „No nesmíš ho stresovat, protože maso by pak nebylo dobré a mohlo by Ti být i špatně“.

Opět vzpomínám na dětství a na rady skutečných mistrů v oboru. Kam se všichni poděli ? Proč podporujeme nákupem v hypermarketech svou vlastní dehonestaci života ?

Tento šikovný řezník, který měl kdysi nabitý program a musel se objednávat dva měsíce dopředu, dneska chodí na úřad práce a musí škemrat o podporu v nezaměstnanosti. Nikde jej zaměstnat nechtějí, protože mu je přes 50 let má jen ZŠ a chodí na veřejně prospěšné práce, aby mu alespoň nějakou tu korunu dali.  V této obci už dávno nikdo nechová prasata, jen sem tam někdo výjimečně. Všichni totiž jsou ve fabrice, kde pracují téměř nonstop na 4 směny a nikdo už nemá chuť ani sílu něco chovat.

Zvyšovat produkci a tím držet růst ekonomiky znamená i toto - centralizování chovu a produkce potravin. Neměli by kuřata i jiné potraviny dodávat především lokální výrobci a chovatelé ?

Velmi zajímavý článek i video zde: 

http://www.osud.cz/takto-vypadaji-kureci-mcnuggets-vazne

Náš denní chléb




Potraviny, a.s. 

Ve filmu odhaluje režisér Robert Kenner praktiky potravinářského průmyslu a ukazuje některá fakta o průmyslové výrobě potravin, která byla dosud konzumentům s tichým souhlasem vládních ministerstev utajována. Dokument ukazuje, jak hrstka korporací kontroluje dodávky potravin a často staví vlastní zisk před zdraví spotřebitelů, živobytí farmářů, bezpečnost zemědělských pracovníků a ochranu přírody. Přesvědčivý depresivní pohled na velkopodnikání ve výrobě potravin nejen popisuje jejich nechutnou cestu z polí a stájí ke spotřebiteli, ale zároveň zkoumá ekonomický řetězec, v němž následky zdánlivě levného jídla, kdy hamburger stojí méně než brokolice, nese celý zdravotní a sociální systém. Obsahuje řadu rozhovorů s odborníky na slovo vzatými.




Food Matters - na jídle záleží

Vše souvisí se vším. „Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék nechť je tvým jídlem" - Hippokratés. Toto je poselství od otce medicíny zmíněné i v novém kontroverzním dokumentárním filmu Jamese Colquhouna a Laurentina ten Bosche. S nutričně ochuzenými potravinami, chemickými přísadami a naší neochvějnou tendencí spoléhat na farmaceutické léky cpané do našich podvyživených těl se není co divit, že moderní společnost je nemocnější a nemocnější. Dokument tak pomalu odkrývá bilionový zdravotní průmysl a předkládá společnosti některá vědecky ověřitelná řešení k překonání nemoci přirozeným způsobem.

1 komentář:

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...